VÝSTAVY / AKCE / DOPROVODNÝ PROGRAM

Výstava potrvá do 30.6.2018
Kurátorka Kaliopi Chamonikola
Foto: Josef Kubíček

Anna Klimešová / Takto už to nebude

Autorskou výstavu Anny Klimešové v Galerii Artikle tvoří konvolut prací z let 2010 – 2018, jejichž stmelujícím pojítkem je princip opakování a zmnožování jednoho prvku, či motivu. Východiskem jsou přírodniny, jejich odlitky, z nichž vytváří sestavy často nazvané „sbírky“. Kontextuální rámec tohoto postupu tvoří důležitý fenomén - jeden ze znaků moderny - který má vedle různých uměleckých oblastí (výtvarného umění, hudby, literatury apod.) analogie rovněž ve filozofii a přírodních vědách. Ze své podstaty je serialita principem otevřeným a potenciálně nekonečným a tak není divu, že skýtá mnohotvárné spektrum tvůrčích možností. Pozornost Anny Klimešové se obrací k přírodnímu světu a jeho dílčím elementům, k tvarovému detailu a způsobu jeho výtvarného uspořádání. Její koncept tedy nesouvisí s reprezentací ani narací – je spíše jakousi hrou s kompozicí, sestavami, vzájemnými vazbami jednotlivých segmentů do abstraktního řádu. Zmíněný princip však není pouze prvkem formativním, strukturálním (má nepochybně i estetické dimenze), ale nabízí současně hluboké významové konotace. Pomineme-li v opakování jeho implicitní rituální podtext (stejně tak bychom mohli zmínit paralely industriálních, manufakturních principů), autorka především vnáší do vizuální hry komplikovaný koncept identity: repetice ze své podstaty totiž identitu znehodnocuje. V pojetí Anny Klimešové nicméně nejde o repetici mechanickou, tedy přesně duplikovanou. Zaměříme-li pozornost na detail, zjistíme, že žádný tvar není totožný. Autorka vždy znovu domodelovává a upraví formu, často i povrch odlitku, takže by bylo přesnější říci, že autorčin postup osciluje mezi seriálním a unikátním. Není bez zajímavosti, že rovněž z filozofického hlediska je repetice vlastně repeticí odlišného - vzpomeňme např. Gilla Deleuze nebo také Hérakleita a jeho perpetuální tok („nikdy nevstoupíš do téže řeky“). Vezmeme-li v úvahu, že autorčina metoda je o jemných rozdílech, permutacích, o pečlivém vykreslení jemné krásy, blíží se jisté formě znalectví. V metaforickém smyslu je její tvůrčí postup bližší Darvinismem inspirované různosti, jež neztrácí auru jedinečnosti a klade znepokojující otázky týkající se mystéria stvoření.

Název výstavy, který autorka sama zvolila, je pro ni možná symbolický: jednu tvůrčí etapu, zdá se, uzavírá a naznačuje vůli ke změně. Možná právě poslední práce (Jaro, léto, podzim, zima a zima) něco nového napovídá – přinejmenším prozrazuje odlišnou strategii. V ní technologickou „chybu“, prvek náhody autorka povyšuje na legitimní součást kreativního procesu.

Kaliopi Chamonikola

31. 5. 2018