VÝSTAVY / AKCE / DOPROVODNÝ PROGRAM

Na první pohled se může zdát, že autorovy sochařské myšlenky čerpají ze zkušenosti s konstruktivní modernou.  Avšak cesta umělce k redukovanému výtvarnému jazyku má odlišnou a zcela autentickou genezi. Zatímco zmíněné umění se ve svých principech programově odvrátilo od zobrazování existujících předmětů, Šimkůj svůj tvarový repertoár, většinou nejdříve zaznamenaný kresebně, naopak v konkrétní realitě objevuje, respektive nachází v ní jeho předobrazy. “Mé kresby jsou ve svém chtění a úmyslu naprosto realistické (někdy až naturalistické)“. Ostatně ve svých dosavadních výstavách se autor veřejnosti představoval převážně svými jemnými, křehkými a vesměs nástěnnými, popř. prostorovými „kresbami“ z plechu a drátu, v nichž se opíral o lineární kresby v podobě jakéhosi „elektrokardiogramu“, kaligrafické amplitudy krajiny a měst. Jeho tvůrčí metodou je tedy postup, na jehož počátku zaznamenává „linku kopců a siluetu hradu, mohutnost semaforů, pruhovanost závor, šišatost světel a nudnou pravidelnost všech těch sloupů elektrického vedení…“.

Vystavená kolekce prostorových objektů uplatňujících se tentokrát tvarovou kompaktností tvoří další logický segment autorovy tvorby. Trojrozměrná objemovost je v práci Šimkůje  patrně implicitně obsažena. V nástěnných reliéfních konstrukcích pracujících s různými stavebními komponenty totiž používá trojrozměrné prvky, které jakoby osvobozoval z plochy směrem k prostorově konstruovanému tvaru. Působení těchto děl je založeno na momentu napětí, na kontrastu hmoty a vratkosti, jež dosahuje kompozičním vychýlením z rovnováhy, na jemném balancování mezi stabilitou a fragilitou. Autor sice používá industriální materiály, na rozdíl od minimalistů a jejich zaujetí pro neosobní, neutrální čisté povrchy však jeho plochy ožívají stopami koroze, patiny, mechanickými zásahy, které jsou v jistém smyslu estetickým ekvivalentem malířského rukopisu.

Kaliopi Chamonikola

7. 11. 2017