VÝSTAVY / AKCE / DOPROVODNÝ PROGRAM

Výstava: Pavel Korbička - Horizonty světla
Výstava trvá od 23. 10. 2019 do 22. 11. 2019
Kurátorka: Kaliopi Chamonikola
Foto: Kubicek.studio


Horizonty světla

Fenomén světla a fascinace světlem patří k nejhlubším tajemstvím lidského života. Jako archetypální substance je součástí všech světových kultur a civilizací, včetně té současné a rovněž tématem řady oborů. Specifickou kapitolu pak tvoří výtvarné umění. Jevy a souvislosti, které jsou s tímto fenoménem spojeny a jež nám mohou někdy připadat spíše jako magie než věda, projevují znepokojivou schopnost uvádět nás v úžas. Dimenze světla můžeme chápat jako spojnici mezi hmotou a vědomím (Marco Bischof) i jako alternativu k materiálnímu světu.
Pro práci Pavla Korbičky je charakteristický konceptuální způsob uvažování a zpravidla úsporný, minimalismem inspirovaný výtvarný aparát, k němuž patří vedle média světla rovněž barva a práce s prostorem. Výstava připravená pro galerii Artikle, sestává ze dvou, v principu geometrických kompozičních celků: z horizontálních barevných neonů a světelné „skulptury“ ve tvaru krychle, do které zapojuje architekturu galerijního prostoru, v němž vyvolává iluzi trojrozměrného tvaru. Autor zde de facto vytváří site-specific situaci, v jejíž souvislosti nemůžeme nevzpomenout instalace umělecké ikony minimalismu a světelného média - Dana Flavina (1933 – 1996).

Ačkoliv jsou Korbičkovy objekty nepohyblivé, světlo jako takové není nikdy ničím pasivním a statickým. Když si vypůjčím výrok Mojmíra Horyny, “je pozoruhodnou silou, rozvíjející před námi svět a orientující naše poznání...vedeni světlem vstupujeme do světa pohledy, které vždy předbíhají naše těla“ (za zmínku si v této souvislosti zasluhuje postřeh, že slova „světlo“ a „svět“ jsou v češtině etymologicky příbuzná). Také Korbička prostřednictvím svých světelných objektů diváka aktivizuje – přesněji řečeno zapojuje jeho vizuální vjemy barevného světla. Omezuje se na barevnou škálu červené, zelené, modré a žluté, zkoumá odlišnosti v působení barvy a rozehrává tak obratnou hru s naším percepčním systémem. Přestože instalaci lze chápat jako autonomní výtvarný, ryze estetický artefakt, autorovi jde zejména o hlubší zkoumání proměn vjemů, které nastávají pomocí změn barvy linií neonových trubic (světelné vjemy jsou biologický fenomén). V optice vnímání barevného světla mění dojem tloušťky linie (horizonty) nebo je schopné vyvolat pocit lability konstrukce (krychle). Tyto jevy jsou způsobeny vnímáním lidského oka, které určitým způsobem vyhodnocuje informace, popř. jak náš mozek interpretuje vizuální model, který máme před sebou. Ostatně o tom, jak silně nás v umění ovládá iluze, píše ve své slavné knize  Ernst H.Gombrich. Kdo jiný než umělec je pak tím, kdo vysílá svá pokusná „tykadla“ do světa kolem nás.

Kaliopi Chamonikola

29. 10. 2019