VÝSTAVY / AKCE / DOPROVODNÝ PROGRAM

Výstava potrvá do 10.2.2018
Kurátorka Kaliopi Chamonikola
Foto: Martin Vybíral

Samuel Paučo / ZNAK

Samuel Paučo patří k nepřehlédnutelným osobnostem nejmladší generace pohybující se na poli současné malby. Svou tvorbu rozvíjí kolem několika ústředních témat a výtvarných problémů, mezi nimiž důležitou úlohu přiznává barvě, struktuře, přírodě.  Jeho specifickým přístupem, jímž přitahuje pozornost, je nezaměnitelná kombinace fragmentární předmětnosti s postupy strukturální abstrakce. Postupně dospívá k sebevědomému malířskému stylu, který osciluje mezi vitalitou expresívního malířského gesta, jímž zachovává kontinuitu s klasickou malbou a jeho ukotvením v soudobém diskurzu konceptuálního způsobu uvažování.  Obrazněji řečeno - v pozadí jeho malby zůstávají sice přítomny odkazy na konkrétní krajinné motivy, podvratným konceptuálním zásahem však směřuje k jejich popření, zcizení, či zpochybnění.
Povaha krajiny - zprvu zejména v podobě krystalických struktur majestátních horských masivů - se v Paučových plátnech v posledních letech výrazně proměnila. Její zvláštní znepokojivý, popř. dramatický potenciál odkrývá v cyklu nazvaném Povodně, tedy v krajině zasažené přírodní katastrofou.  I když je zcela oproštěna od lidské přítomnosti, je poznamenaná stopami lidské aktivity. Dřevěné přístřešky, chatrče, kůlny jakoby přebíraly úlohu vizuální metafory při střetu kultury s živelností přírody. Přestože plátna implicitně odkazují zejména k existenciálním významům, jsou, zdá se, současně také projevem spontánního estetického okouzlení. Graficky ostrá malba, v níž se autor vzdal tonálních přechodů a modelace, výrazná rytmická struktura malby svou přízračností balancuje na hranici mezi reálným a fantaskním. Smyslové vlastnosti textury, povrchu a barvy naproti tomu oslavují spíše vizuální hédonismus malby.
Krok z média obrazu k prostorovému objektu, můžeme chápat jako logické pokračování autorova dosavadního směřování. Znaky, dominantní téma výstavy, jmenovitě výrazné geometrizující  prvky ve tvaru lamdy, písmene A, popř. obráceného V, jímž v plátnech povodňových krajin přísluší výrazná role, plně emancipované a vyňaté z plochy začínají žít svým aktivním prostorovým životem. Prozkoumávání výtvarného prostoru mezi malbou a trojrozměrným objektem je ostatně v poslední době důležitou komponentou Paučových experimentů. Postupy směřujícími za možnosti obrazu tematizuje kupř. materiálové kvality plátna, strukturu malby, či princip vrstvení rozehraný v rozmanitých tvarových konstelacích. I v tomto případě jsou možnosti významového čtení ambivalentní. Vedle konceptuální hry s médiem malby vyvolávají zřejmě také asociace na provozní kontext muzeálních obrazových sbírek.

Kaliopi Chamonikola

19. 1. 2018