Přeskočit na obsah
Na tomto webu používáme cookies. Dalším setrváním na webu souhlasíte s jejich použitím pro sběr dat.

VÝSTAVY / AKCE / DOPROVODNÝ PROGRAM

10. 4. - 11. 5. 2019 / Vedle geometrie je Kočího nejvýraznějším prostředkem vyjádření samotná barva – ze základní barevné škály odvozuje další barvy vzniklé překrýváním.

Výstava potrvá do 11. 5. 2019
Kurátor: Martin Vaněk
Foto: Josef Kubíček


Řeky

Václav Kočí (nar. 1981 ve Znojmě) je vizuální umělec věnující se zejména konceptuální malbě. Zároveň je jedním z organizátorů Open Studios, události, jež pravidelně zprostředkovává výtvarné umění širokému publiku. Studoval v ateliéru malby 3 Petra Kvíčaly na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, doktorát získal tamtéž. Působí také jako pedagog Ústavu architektury Fakulty stavební VUT v Brně.

Jeho malby, akryly na plátně, jsou na první pohled charakteristické užitím geometrické abstrakce, jež zprvu působí jako čistá vizuální hra s plochou, linií a barvou. Jejich názvy jako Quote (cyklus vznikající od roku 2017) , Words (2018), Who Is an Artist (2017), Never Been Better (2017), Do We Dream Under the Same Sky (2017)  nebo An Artist Is One Who Makes Art (2017) však odkrývají skutečnost, že jejich význam je hlubší a že tedy mají v sobě zahrnut i obsah, jenž je však návštěvníkům na první pohled skryt.

Tímto skrytým obsahem jsou mnohdy velmi lapidární sdělení, emaily od kamarádky stejně jako citáty slavných umělců týkající se povahy umělecké tvorby (Picasso, Elafur Eliasson), básně zajímavé v lokálním kontextu (Jan Skácel – Dům – obraz z roku 2019), nebo česká státní hymna (Words, 2018). Věty vytržené z kontextu nejsou v konečném důsledku důležité, jsou prvotním východiskem konceptuálního obrazu, jenž totiž během procesu tvorby ztratí schopnost jazykový kód, jemuž je maximálně podřízen, předat. Proto se Kočí dopouští zdánlivých chyb kompozice – na obrazech můžeme pozorovat přeryvy, na první pohled zbytečné a rušivé mezery – tyto „chyby“ jsou však důležitým stavebním prvkem jeho současných obrazů. Počátky této vizuálně jazykové konceptuální hříčky se datují do roku 20, kdy umělec začal pracovat s katalogovým číslem obrazu jako hlavním motivem. V tomto případě prošel vývojem od zřetelnosti k nečitelnosti a tehdy si Kočí uvědomil, že stejným způsobem může pracovat i se slovy.

Kromě určující role slova a geometrie je Kočího nejvýraznějším prostředkem vyjádření samotná barva – ze základní barevné škály odvozuje další barvy vzniklé překrýváním. Je to právě barevná škála, co na první pohled na Kočího obrazech diváka nejvýrazněji upoutá. Stručně řečeno, Kočí se barvy nebojí. Tato barevnost je mnohdy divoká a překvapivě agresivní, jinde zase klidná a navozující dojem meditace – zejména v jeho monochromních plátnech. V případě již zmíněného cyklu Words má například barva též jednoznačnou symbolickou hodnotu.

Václav Kočí má malířský proces plně pod kontrolou, k plátnu přistupuje racionálně a někdy až s matematickou obsedantní přesností. Náhoda nebo spontánnost zaujímá v jeho tvorbě pramálo místa – a pokud se objeví, zapojí ji exaktně do celku. Pracuje však s různými typy struktur a kompozic, stejně jako s různou intenzitou barevnosti – od „divoké“ až po monochromní. V tomto smyslu je jeho tvorba proměnlivá, upoutává pozornost a logicky se vyvíjí v kombinaci výtvarných a konceptuálních východisek.

Martin Vaněk

11. 4. 2019