VÝSTAVY / AKCE / DOPROVODNÝ PROGRAM

Výstava: Michal Škoda - Čas v černé
Vernisáž: 22. 5. 2019 v 18 hodin v galerii Artikle
Výstava trvá od 23. 5. 2019 do 25. 6. 2019
Kurátorka: Silvia L. Čúzyová

Michal Škoda / 1962, Tábor, Česká republika

Na počátku své tvorby se věnoval keramice a vytvářel především objekty organického tvarosloví. V roce 1993 se rozhodl pro nový začátek a zcela odlišný přístup k tvorbě i směřování. Velice důležitým tématem se mu stává prostor, architektura, ale rovněž otázky vázající se k tématům naší existence. Od roku 1996 paralelně pracuje na autorských knihách reflektujících jeho život a tvorbu. Další zlom v tvorbě přichází na přelomu milenia, u Škody dochází k opětovné redukci a to jak v uchopení forem, tak především v barevnosti. Roky 2000 - 2003 jsou obdobím bílých, nástěnných, prostorových objektů a 2005 až 2010 tzv. “obrazo-objektům” - obrazům malovaným také na MDF deskách, kde však užívá další barvy, především černou a různé odstíny šedé. Od roku 2011 se vedle tvorby autorských knih a volnému cyklu Čas a prostředí (jenž se od autorských knih odvíjí a na konci roku 2017 byl ukončen) věnuje výhradně tužkovým grafitovým kresbám na papíře, vrací se do jisté míry k tématům, kterých se kdysi “dotkl”, ale již s nabytím určité životní zkušenosti a rovněž se mění samotná vizuální stránka s patrným autorským rukopisem. Příležitostně také vytváří site-specific instalace pro dané prostory. Jako svoji doposud nejzásadnější realizaci považuje zrcadlový objekt v rámci “Postní intervence” v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze (2015).

Čas v černé

Za své dominantní vyjadřovací médium označuje aktuálně kresbu. Škodovy kresby jsou formálně minimalizované k nejzazším hranicím abstrakce, nejsou ale zbaveny přítomnosti svého tvůrce. Naopak jsou velice fyzické nejen z hlediska reflektování přítomnosti nebo nepřítomnosti figury/člověka v prostoru. Jsou materiálové v základním významu tohoto slova - vystavěné prostřednictvím tisíců tahů tužky a nespočtu vrstev grafitu. A "grafit jako materiál je de facto hlína, tedy ze země.“ Škoda v minulosti intenzivně pracoval také s malbou. Nikdy ho ale nezajímali malířské kvality díla. Obraz budoval jako celek - jako závěsný objekt. I tady postupoval jako sochař. Stranou uvažování musíme prozatím nechat Škodovo intenzivní zaznamenávání světa pomocí černobílých fotografií, které specificky mapují téměř veškeré umělcovo osobní dění a vnímání, „archivují jeho bytí“. V působivých obrazových denících/autorských knihách významně funguje propojení na architekturu, literaturu, filosofii, poesii a hudbu.
        Pro výstavu ČAS V ČERNÉ v brněnské galerii Artikle byla zvolena kolekce černých grafitových kreseb z let 2014 - 2016. Rozměrné i menší díla jsou navenek příbuzné formální afinitou a tvarovými korelacemi. Jejich vnitřní souvislosti zůstávají neznámou. „Některé kresby jsou více o vnímání prostoru, o vztazích, někde se vztahují spíše k otázkám světla, ale nejedná se o realitu, vše je na mentální rovině, pocitech, vztahují se k otázkám každodennosti, základem může být plus i mínus.“ Černé kresby reprezentují vrcholní podobu uvažování Michala Škody v médiu kresby. Jeví se jednoduché a racionálně konstruované. Bílé dokonale komponované koridory ne-kresby jsou pečlivě uhájené v rozlehlých polích neprostupné černé struktury… Formální vlastnosti kreseb svádějí k rychlému zařazení k minimalismu. Geometrie je však pro Škodu jen ideálním prostředkem vyjádření - k hledání řádu, krásy a harmonie. Proč ale kresby působí, i když nezobrazují? Nejde tu o pouhé zjednodušení, nýbrž o očištění/oproštění tvaru až do esenciální podoby. K výsledku vedou mnohé úvahy. Umělec zanechává stopy na papíře s úmyslem komunikovat, i když to má být zkušenost beze slov. Kreslení je předverbální, v tom je blízké pohybu. Insiderská narace a nedořečení odkazu díla vytvářejí napětí a potenciál pro interpretaci.
        Černá hmota uchovává nejen autorský rukopis, konzervuje umělcovo myšlení, pocity, prožitky, vzpomínky, zkušenosti, a také čas. „Čas je důležitý fenomén v mé tvorbě po všech stránkách. U kreseb je to ještě umocněné  procesem tvorby. Jde o zklidnění, ponor, až jakousi kontemplaci, prožitek, kdy se člověk zastaví, vystoupí z frmolu dnů a v klidu se věnuje jen samotné práci.“ Kresba je tedy záznamem kontemplace. Vyhrazení času, zastavení mysli, soustředění energie. Černé kresby konzervují přítomnost - fyzický i mentální výkon svého tvůrce, jsou materializovaným koncentrátem, který uzavírá čas umělce strávený s dílem uvnitř v sobě. Na druhou stranu doba vzniku nehraje pro kresby žádnou roli, nejsou nijak času poplatné nebo angažované a v tomhle ohledu nadčasové. Jak kresby oslovují, aniž by primárně pracovali s narací? Černá může nést množství významů, může být chápána jako barva melancholie, skromnosti, askeze a odvratu od pozemského bytí. Také je to barva země. Je protikladem bílé. Všepohlcující. Pro Michala Škodu je volba černé o pocitu. Má ji nejraději. „Základní kombinace černá bílá, je pro mne stěžejní, ale ne absolutní.“ Otázka by tedy měla znít, je nevyhnutné vkládat narativ tam, kde je nosnou tématikou třeba vztah prostoru a světla?
        Kurátorka zařadila do brněnské kolekce i dva fotografické obrazy, které jsou dosti netradičně prezentované jako svébytná díla (v rámečku), ne jako součást autorské knihy, nebo site-specific instalace. (Umělec nad tím protentokrát přivřel oko. To přísné, ne to laskavé). Černobíle digitální fotoskici jako primární a nekorigované záznamy umělcova tady a teď, jsou neustále pořizované s lehce obsesivní intenzitou a vytrvalostí. Ve své jednotlivosti představují možná zlomky, kamínky mozaiky, které mají váhu teprve v podobě celků a kompilací obrazových deníků. Může se tedy zdát sporné tvrzení, že fotografie tu nefunguje jen jako médium s podpůrnou rolí, ale naopak. I když je ve finální fáze od esenciální kresby odebrána, jako obraz je pořád přítomná. Autor svá díla programově neverbalizuje a důraz dává na jejich samostatnou komunikaci s divákem. Fotografie jsou ale příběhové a jako takové schopné napomoci k pootevření individuální narace v Škodě díle i pro diváky.

Silvia L. Čúzyová

7. 5. 2019